Rinascenza přináší uskálí...
7. dubna 2011 v 17:30 | B. | Letters for Unknow
Drahý, milý, Neznámý,
Přináším pozdravy z království bezbřehého šílenství. Ačkoli nikdo dosud nezjistil, na jakém místě v mé mysli to vlastně leží. A tak je jeho existence, podmíněná točením těch vrzajících koleček, která nikdo neslyší, ale oni se skutečně točí a vržou a skřípou a drhnou a občas se taky zasekávají.
V posledních týdnech docházím k šokujícím objevům, nemyslím ty z přihrádky ta-holka-je-totální-magor a všechno-co-vidí-se-děje-jenom-v-její-hlavě. Ne. Teda, ne tak docela…. Ty objevy se týkají jisté oblasti, kterou jsem dávno zavrhla a tak je teď o dost šokující, že je zpátky… Mrcha jedna vlezlá.
A proto jsem se rozhodla říkat jí, tak aby nezjistila, že je o ní řeč, tajným heslem. (no co ve vojenských filmech to zabírá…) Vážně jsem uvažovala, že bych jí přiřadila nějaké číslo, jako 007, rozumějte: 007 se blíží s velkým neonovým nápisem, "Spas se kdo můžeš!," …. Ale pak jsem si řekla, že je to trochu ohrané, a že by to prokoukla…. Teda kdyby měla oči, což je u abstraktních pojmů dost nepravděpodobné. ( I když třeba nejsou zmutováné díky zelenému neonovému světlu, asteroidům, radioaktivitě a kryptonitu.) Mě se neptejte, já jí naživo neviděla.
A tak jsem se rozhodla pro něco trochu vhodnějšího a méně okoukaného než jsou staré špionské přezdívky alá stejně tě dostanou Jamesi, čili vlezlá mrcha alias moje osobníRenesance. Takže v překladu, drahý, drazí a vy ostatní, které nemám ráda, je to můj vlastní typu apokalypsa-se-blíží- vstup-pekelnou-bránou-2km-severovýchodně NÁVRAT KE KLASICE. A v mém podání to neznamená žádné šílené rádoby seriozní skladby typu Michala Davida a Ivety Bartošové, fuj ble diskopříběh, ani nic podobně děsivého, co by mě prostě nutilo začít ječet že: jáááááááááá se bojííííím… ne …je to něco mnohem děsivějšího… protože ta holka není magór ale jenom magor (a to je zlé). Ha.
Silně se u mě projevuje syndrom miluju Harryho Pottera. A ten jak je všeobecně známo se prostě nedá léčit. Ne opravdu žádné antibiotika, antivirotika ani jim podobné léky nezabírají, a ta závislost se vrací v plné míře bez ohledu na to, kolik lidí mi připomene, jak-dětinské-nevyzrálé-a-hloupé-je-od-holky-mého-věku-věřit-tomu-že-to-není-jenom-kniha-nýbž-nějaké-ujeté-proroctví . Obzvlášť zlozvyk typu mluvit na Harryho v metru, ve škole, v kině, po tmě, na hřbitově a na dalších veřejných místech, kde je zaručena úspěšnost pro budeš-vypadat-jako-že-ti-šibe a obcházení kolem poštovní schránky, abych viděla jestli nepřišel dopis. A taky ty hlasy, "přidej se na stranu pána zla", "přidej se na stranu pána zla", "přidej se na stranu pána zla", které jsou strašně přesvědčivé a nemíní zmizet ani za pět minut dvanáct, natož minutu po půlnoci.
Zpívám si Abbu, né vážně minule jsem se přistihla, jak si v autobuse broukám "Super Trouper lights,are gonna find me, But I won't feel blue (a já se samozřejmě vždycky budu cítit modře) , Like I always do, 'Cause somewhere in the crowd there's you , a ten chlapec který patří do skupiny opravdu-k-sežraní se na mě kouká jako kdybych spadla z první mety, baseballového zápasu někde v Arizoně. Uf.
Předchozí bod mě přivádí k tomuto, protože já prostě neumím mluvit s chlapci, kteří nejsou Harry a jsou vidět. Vážně neumím. Ve škole, v autobuse, v divadle, v parku, v obchodním domě, v supermarketu, přes skype, přes icq, přes smsky, přes chat, přes facebook, prostě neumím.
Neumím ještě spoustu dalších věcí jako dostávat trojky z matiky, nedostat depresi z třičtvrtiletí a strčit si palec levé nohy do pravého ucha.
A tak jsem se rozhodla, že se stanu Koláčnicí. Budu péct koláče, ačkoli jsem se teprve dnes naučila, jak zapnout troubu.
Až budu velká (ještě větší) budu mít dům, který bude vypadat jako dům paní Láry Fáry a bude stát na stromě rostoucím uprostřed slunečnicového pole ve Skotsku (a skutečně mě nezajímá, že na žádnou slunečnici v celém Skotsku pravděpodobně nenarazím) a ve sklepě toho domu budu schovávat vlkodlaka, kterého budu krmit zbloudilými poutníky. Jo, a abych nezapomněla, budu chovat hypoalergení tučňáky, bez ohledu na to, že to vypadá, že biologii už na jedničku neuhraju.
Žádné komentáře:
Okomentovat