měla jsem strach, že to nikdy neskončí. Ale teď když je konec konečně tady, tak bych to vrátila zpátky. Směju se sama sobě. Moje naivita zdá se nezná mezí. Ale stejně, po tom všem, nemyslím si, že bych měnila.
Ne takhle. Ne všechno. Život je divná věc. V momentě, když už to s ním chceš vzdát, otočit se a už se nikdy neohlédnout zpět, najednou odnikud vyraší drobné zárodky nadějí a kompletně ti změní plány. Dobré dny střidají ty špatné. Po dešti výjde slunce. Jednou jsi dole, jednou nahoře. A tak je to dobře. Tak je to správné. Jak by sis uvědomil, že je den, kdybys nikdy nezažil noc?
Říká se, že to, co přijde snadno, nikdy nevydrží, a to, co vydrží, nikdy nepřijde snadno.
Lidská existence je provázena pocitem prázdnoty, který nás odsuzuje po celý život hledat něco, nebo někoho, kdo nás přiměje cítit se kompletní. Někoho, kdo je dost úžasný a šílený, aby to dokázal.
A potom, když už si myslíme, že jsme ho našli, nás ta osoba zklame. Zákonitě nás zklamat musí, stejně jako mi zákonitě musíme zklamat ji.
Protože jsme jenom lidé. Hloupé, nanicovaté, egocentrické osůbky, které chodí po tom velkém a neskonale okouzlujícím světě, tak krátce, že ani nemají šanci se rozkoukat. Nahlédnout skutečný stav věcí. Snažíme se a chybujeme. Padáme a vstáváme.
Jdeme dál. Odsouzení k nutnosti volby. A i když nevolíme, pořád volíme.
Všichni děláme, co je v našich silách. Všicni se snažíme přežít.
Milý příteli, odpusť těm, kteří ti ublížili, odpusť sobě. Nehas oheň ohněm. Neupínej se k minulosti, protože bez ohledu na to, jak pevně ji držíš, už je dávno pryč. Radši promarni život hledáním toho, co nikdy nenajdeš, než čekáním na to, co nikdy nepřijde.
S láskou B.
Žádné komentáře:
Okomentovat