Usínáš, na tváři úsměv, polštář pod hlavou, omámená sladkostí snů a nadějí, proudících pouhou myšlenkou, že bude tvůj, záříš zevnitř, hvězda sama pro sebe, raduješ se, neboť víš, že jednoho dne se setkáte. Někdy.
Kráčíš po uzounkých pěšinkách života, ztracená bloudíš, sama beze strachu, poutník na cestě, nebe nad hlavou, zpíváš píseň srdce, hledáš a nenacházíš, věříš, rozhlížíš se, nevnímáš čas a hledíš do dáli, protože víš, že se setkáte. Někde.
Hledáš význam ve starých zásuvkách zanesených prachem času, slídíš po pravdě, unešená opojením smyslů představou, kterou tak dobře znáš, jen spatřit tvář, jen slyšet hlas, netrpělivá, neboť se nemůžeš dočkat, když víš, že se jednoho dne setkáte. Možná.
Žádné komentáře:
Okomentovat