Stál na vrcholu schodiště a sklíčeně shlížel dolů. Ramena nahrbená v defenzivním gestu. Neviděla mu do tváře přes clonu hustých tmavých vlasů, které jindy působili rošťácky, dnes však pozbyly veškerou veselost, stejně paličaté jako on sám. Potlačila provinilý pocit, hromadící se jí těsně pod srdcem.
"Řekni to," přikázal tiše, v hlase neúmyslnou stopu potlačené agónie.
Pažemi si pevně objala hrudník, snažíce se ubránit chladu, jež mu zazníval v hlase.
Pažemi si pevně objala hrudník, snažíce se ubránit chladu, jež mu zazníval v hlase.
Ztratím ho. Uvědomila si. Těžce bojovala se slzami, které se jí tlačili do očí.
"Já…. Odjíždím…miluju ho." Přikývl. Jeho rty se roztáhly do úsměvu, který se ale neusadil v hlubině jeho očí.
"Věděl jsem, že to přijde. Jen jsem nečekal, že tak brzo." Roztřásla se. Strašně moc si přála rozplakat se, vrhnout se do bezpečí jeho náruče a zůstat tam navždy. Musela pryč, jestli neodejde teď, pak už nikdy.
Prudce si přehodila nevelkou cestovní tašku přes pravé rameno a rychle seběhla schody. Otevřela dveře a naposledy se ohlédla na místo, které ještě před okamžikem nazývala domovem. Na muže na vrcholu schodiště.
"Musím odejít." Jeho úsměv nabral ještě bolestnější výraz.
"Já vím." Z oka jí vytekla první slza a skanula dolů na zaprášený modrý koberec v jejich předsíni.
"Miluju tě, tati…"
Dveře se za ní ztěžka zavřely.
Žádné komentáře:
Okomentovat