Přístav

Jasný bod v moři mlhy, září, plane,

v podrůčí černočerné tmy.

Světla se mu nedostane,

když tulák marný zalže mi.

Slyším ta lstivá slova vycházet z jindy dobrotivých úst,

mé city strádají, jak květiny bez deště nemohou růst.

Základy, jež postavila jsem, hroutí se v prach.

Pro některé je zkrátka přiliž lehké převážit strany rovnovážných vah.

Tak nelži mi,

protože pravda je teď můj jediný přístav.

Vždyť stačí ti,

držet mě nad vosou, zachovávat dál tenhle stav.

nelži, ač víš že pravda krutě bolí

Jako bys krvavé rány s radostně posypal solí.