Na zbláznění,
uražená, unešená, tak pyšná, v extázi,
ráda stavím vzdušné zámky,
i když vím,
a možná proto…..
Šeptání a švitoření,
jak vánek stránky převrací,
do dálky utíká, mi mizí,
tak cizí
nepoznaný,
proniká mi skrz škvíry mezi prsty,
dlaní, jež sevřela jsem v pěst,
lapit? nemožné!
nedosažitelný,
on jest,
únik vlákny času,
spirály,
pořád dolů.
Pokřivený obraz sebe sama,
jako zaprášený odraz v zrcadle,
vodní hladina tě uvězní,
ta se stále vlní,
a strýček čas ne a ne zpomalit.
Přijde to? Přejde to?
Prázdná nádoba,
je jako rozbitá porcelánová pana.
Na zbláznění…..
Žádné komentáře:
Okomentovat