V Praze dne 18.10.2011
Trochu té sebereflexe
Před miliónami a miliónami let, kdesi v paralelním vesmíru, žila byla jedna dívka, jež naprosto přesně věděla, co od života chce. Měla svůj dokonalý plán nalinkovaný na milimetrovém papíře, přesně ho dodržovala a nijak si nestěžovala, co kvůli němu musí obětovat. Náhle se přihnala bouře, blesk stíhal zemi, hrom rozezvučel mírumilovné ticho a divoké tornádo strhalo veškeré mosty. Když bouře odezněla, nezůstalo po ní nic, jen ohromný nerozum a zmatek. Kolos chaosu na šesti kolech, jež v ničivém rytmu duněl krajinou. Tentam byl cílevědomý plán, i zmizel ze světa spolu s životním cílem dívčiny.
Užijeme si trochu toho mudrcování a patetického vylévání srdéčka náctileté osůbky, na které jsou všichni zde přítomní čtenáři tak děsivě zvědaví, přičemž autorka (čili já) bude opakovat mnohokrát vyslovené cizími i sebou.
Život je chaos. Tolik k hlavní myšlence.
Veřejně seznávám, že nic nevím, ničemu nerozumím a nic nechápu. Ze zmíněného platí učiněné prohlášení především na otázku porozumění vlastnímu nitru. (Jakože tečka...) Absolutně prázdno. Duto? Možná.....
Už bych měla pochopit, s důrazem na některé předešlé události, že tomu tak opravdu je. Jenže nechápu...
Co s tím? Pravděpodobně nic. Rozhodně TĚĎ už je mi to poznání k ničemu... Možná ho bude možné použít v nastalých situacích v budoucnu. To je ovšem pramalá útěcha. Nejostřejším a nejnečekanějším faktem je, že věci skutečně můžete změnit. Není to žádné pošahané klišé, jež má sloužit k uchlácholení společnosti a vzedmutí optimismu a nadějí. Pokud vám nechybí odhodlaní, nebo vlastníte-li onen nepochopitelný vášnivý náboj pro věc, který vám zabraňuje chovat se jinak než v jejím zájmu, bez ohledu na etické či mravní zásady, pak je více než pravděpodobné, že se vám to podaří. A ve výjimečných případech k tomu můžete být dotlačeni i okolnostmi z vnější. Zda-li je to skutečně tak výhodné se zdráhám posoudit, protože je to případ od případu jiné. Všeobecné moudro ale praví, že každá změna se děje vždy jen k horšímu. Ani toto si netroufám zhodnotit. Pokud k dané věci v tuto chvíli mám co dodat, pak to, že změna prostředí vám může zrovna tak prospět jako uškodit, věci se mohou měnit k lepšímu i k horšímu a jak tomu tak nejčastěji bývá mohou se změnit v jistých ohledech tak a v jiných onak. Zkrátka nic není jen negativní a nebo pozitivní, ve všem existuje jistá rovnováha.
Jsem děsně unavená. Asi nejvíc co jsem kdy byla ve své dosavadním životě. Připadám si jako bych se právě vrátila z bitvy, jedno zda na vítězné nebo poražené straně. Zkrátka tak, jak už to ve válkách bývá.
K tomu si dovolím další poznámku, a to takovou, že ty nejhorší bitvy vedeme sami se sebou, kdy se v nás sváří oddanost a touha, přání a povinnost, protože pokud se nemůžeme spolehnout sami na sebe, pokud nedokážeme odhadnout sami sebe, tak koho ano? Jistota je setsakramentsky důležitá a příjemná věc. Zajišťuje nám pocit bezpečí a klidu. Pomáhá nám přečkat zlé časy. Nic nás nedokáže tak vyvést z rovnováhy jako její ztráta...
Občas je však pokud ne přímo dobré, tak určitě výhodné, zkusit si i to, jelikož po překonání takové překážky získáte schopnost daleko lepší asimilace, v dnešním světě tak potřebné.
Se změnou však přichází i různá omezení a - což je horší - ztráty. A některé věci/lidi zkrátka nejsme ochotni nechat odejít. Protože co bude, pokud je necháme? Co z bude z našeho života, z nás samých, bez nich?
Žádné komentáře:
Okomentovat