Fialová

Napsala bych vám kolikátého jsem to psala, ale sama nevím - značka pravděpodobně V Praze

Láska a jiné žvásty...

Myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím, a domnívala jsem se, že tak to bude nejlepší. (Nebo jsem se o tom alespoň snažila přesvědčit sebe samu...)

Byl to jiný pocit, znovu ho potkat, tam, neočekávaně. S ní. Prostě jiný. Zvláštní, ne vyloženě špatný, ale rozhodně divný. Poprvé jsem dokázala vnímat jenom ten šok. Ochromení zasahující až do kostní dřeně. A pokusit se o rychlý útěk. Poslechla jsem svůj vnitřní hlas, ale neměla jsem tak chvátat. Rozplácnout se před obchodem není nejlepší způsob, jak zůstat neviditelná.

Podruhé jsem byla snad ještě překvapenější, o to spíš jak brzy následovalo po poprvé. Ale tentokrát jsem nezůstala jen nečině sedět, ale odhodlala jsem se kolem něho projít. A on... Předstíral, že mě nevidí. (Zmetek) Ačkoliv mu výhled teoreticky mohla blokovat miss K. (Těžko soudit.)

Když jsem se tam vypravila potřetí, tak nějak automaticky jsem očekávala, že ho potkám znovu. (A třeba ho i pozdravím.) A to zklamaní, z toho, že se to nestalo, bylo zdrcující.

Tak vám nevím, možná jsem nějaká divná. Za tyhle stavy pravděpodobně může nějaký komplex z dětství. Proč zkrátka nikdy nemůžu mít ráda toho, kdo o mě projeví zájem?

Občas mi ze mě a té veškeré žádné sentimentality bývá na zvracení. (Alespoň té ironické části určitě....)

Např tohle:"Měl v očích něco teplého a hebkého co se (v její mysli) vlnilo a vzpíralo jako hřbet kočky při něžném tlaku jejího pohledu."jsem napsala někdy v květnu.... (Ehm.... Fuj?)

Víte co je fialovýho? Lilek!

A víte co je vážně úchylný? Dávat lidem zeleninový přezdívky a uvažovat co vznikne při zkřížení Lilka s Kedlubnou.... Jinak nic.... Úplně normální.....Byla by to Lilbludna, abyste věděli... Ehm!

I3 .